Cesta na vrchol ....

Jako jubilejní desátý ročník našich "skautských" akcí jsme opět zvolili královnu českých hor Sněžku a na výlet jsme vzali s dospělými kategoriemi i naše nejmenší bojovníky z kategorií U10 a U12. Poprvé se také přidali kluci z U17. Naše drobnější skupina tak čítala 62 hlav, což se mohlo na Sněžce v davech lidí snadno ztratit.

Po zaparkování deseti vozů v Peci jsme se za jasného počasí vydali Obřím dolem vzhůru. Počasí bylo téměř ideální. Pod mrakem, ale skvělá viditelnost a žádné vedro.

Po 2 hodinách stoupání jsme se však začali dostávat do mraků, viditelnost se každým krokem zmenšovala a začal se zvedat nepříjemný vítr. V obřím sedle nás čekal menší Mordor, kdy vítr strhával z dětí pláštěnky, přidal se bolestivý déšť s jehličkami do tváří. Jediné rozumné řešení bylo výstup vzdát a vydat se rychle k místu ubytování a to na Dvorskou boudu (zbývalo 7 km). Jeden řidič doprovodného auta si však nevšiml, že celá posádka mění kurz a vydal se dobýt vrchol za celé SKB, kde zapíchl naši pomyslnou vlajku :-). Výhledy stály rozhodně za to. Ivane děkujeme.

Cesta byla pro nás ještě dlouhá a trnitá. Všichni jsme se třásli zimou, ale bojovali jsme stejně jako na hřišti. Trenéři tak mohli poznat i psychickou odolnost svých svěřenců, když někteří propadali pocitu beznaděje. Navíc se z nepochopitelného důvodu stalo, že jsme se vydali na Luční boudu vydali delší cestou a minuli jsme tak rašelinové chodníčky. Naštěstí nás i polská cesta dovedla na mezibod, kde již byla morálka týmu téměř nulová.

Potřebovali jsme se hecnou, abychom poslední 4 km došli co nejrychleji, což bohužel některé děti nepochopily a tak museli trenéři mrznout o půl hodinky déle :-) Nakonec jsme však dorazili úspěšně do sobotního cíle. S napětím jsme přepočítali všechny minižáky, kteří se v mlze rozutekli po celých Krkonoších a naštěstí jsme neevidovali žádné ztráty. Ubytování bylo lehce punkové a ne zcela vytopené (nemyslím vodou), ale nakonec jsme se úspěšně ubytovali a čekal nás příjemný večer okořeněný výbornou kuchyní. 

Ráno byli někteří hosté trochu nevrlí, jelikož náš nejmladší tým začal trénovat, především sprint po chodbách, od šesti hodin ráno, pro což ubytovaní nesportovci neměli moc pochopení. Z ubikace jsme se proto vytratili jak pára nad hrncem a schovali jsme se v mraku, který nás s mírným deštíkem doprovázel až do Pece k autům. Cestou jsme se pokochali krásným výhledem z Hnědého vrchu, kde je asi i rozhledna, kterou svět neviděl a další velkolepá akce tak pro SKB skončila spokojeností.